Život po smrti

7. listopadu 2018 v 20:39
Život po smrti. Ano či ne? Znám pár lidí, kteří se vzbudili z narkózy, nebo vypadli a doktoři je nahodili. A vesměs všichni říkali totéž. Dívali se na své tělo a necítili smutek ani strach. Byli volní. A pak je cosi vrhlo zpět. Do jejich rozbolavělého těla. A oni museli pokračovat v žití. Anebo sál plný dveří, jako v Alence v říši divů (kreslená verze) a musíte jedny vybrat a projít jimi "dál".

Tohle téma mě napadlo v souvislosti s tragédií, která se stala včera ráno. Není to tajemstvím a detaily neznám a i kdyby jo, nepsala bych je sem. Vlak srazil desetiletou holku. Poblíž místa, kde jsem vyrůstala. Na místě, kde jsem chodila do základní školy. Takové věci by se neměli stávat. Takhle by mladý život neměl skončit. Být utnut. Nemělo by se to dít, ale děje.
Tam, kde k tomu došlo, už vlak srazil více lidí. A já si uvědomuji, jací jsme neopatrní. Většinou doufáme, že budeme mít štěstí a smějeme se, pokud o vlásek unikneme smrti. Ale když neunikneme? To místo, kde se událost odehrála, nazvou místem činu. Nějakou dobu budou lidé opatrní. Bude jim to výstrahou. Ale nakonec stejně v pozornosti poleví. V povaze máme to špatné vyblokovat. Hromadné povely si nebrat osobně a celkově se chovat neosobně a nepouštět si blíž vnější vlivy, netýká-li se to přímo nás samotných.

Věřím na reinkarnaci. Vybrala jsem si to. Ta myšlenka se mi líbí. A nejvíc se mi na ní líbí, že nikdy nenadejde konec. Kdysi jsem četla článek o nesmrtelnosti duše a nacházela se v tom. Psali, že čím je člověk více zaměřený do sebe, do svého nitra, tím jeho duše prožila více životů. Věřím, že se nerodíme jako "tabula rasa" nepopsaný list. Něco si neseme s sebou do toho nového života.

A zapomínáme to. Dá se touhle ideou vysvětlit plno obyčejných věcí. Déja vu. To, jak si děti neuvěřitelně vymýšlejí. Že od vás slyší cizí slovo (ideálně sprosté) a jsou schopné jej okamžitě správně použít. I to, že mají intuici, zvláštní cit na vibrace, chcete-li.

Taky mě láká myšlenka, že dítě nezná strach. Samozřejmě zapomíná svůj minulý život dříve, než se mu objeví dlouhodobá paměť. A nebojí-li se, dokáže cokoliv. I létat. A stejně jsou tu jeho rodiče, kteří se o něj bojí a plným právem a učí dítko strachům, fobiím, reakcím, které na ně uplatňovali jejich rodiče. I jiným.

Co se strachu týče, učíme se mu. Ať už nějakým karambolem z minulosti, špatnou zkušeností nebo od někoho. Nikdy jsem nebyla příznivcem fobií. Nerozuměla jsem tomu, že někdo šílí, když vidí pavouka nebo žížalu… No a co? Ale dost často se mi stává, že se štítím. Když mám umýt zapatlané sítko ve dřezu. Když vidím škvora. Když se mám chytit tyče v metru. A tak. A to si asi neneseme z minulého života, nebo jo?

A co peklo a nebe? Věříte? U tohohle si nejsem jistá. Totiž vzniklo hodně filmů - třeba můj oblíbený Constantin s Keanu Reevesem v hlavní roli. Ale asi ne. Asi tomu stejně nevěřím. Věřím, že duše třeba nějaký čas bloudí světem. Dokud nenajde člověka, zvíře nebo rostlinu, do které se chce převtělit. Vím, že v Indii jsou pro tohle taky nějaké kasty. Podle zásluh v životě nebo co. Že musíte provést něco hrozného, aby z vás v inkarnaci byla třeba sedmikráska. No, ne, že bych byla jako člověk nespokojená, ale klidně bych si v příštím životě trošku odpočala a byla třeba kočka u nějakých hodných lidí. Šlo by to, karmo? A co vy, do čeho byste se chtěli inkarnovat? (jestli věříte) Nevinný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VerčaHessy VerčaHessy | 8. listopadu 2018 v 10:25 | Reagovat

Já se taky nebojím pavouků, ale naopak mi nahánějí hrůzu hadi, davy lidí a i třeba když mám vylézt na žebřík, mám pocit,že se mi motá hlava :D
Kdybych se měla do něčeho převtělit, byla bych asi kůň - je to mé nejoblíbenější zvíře, ráda je chodím pozorovat a pohladit,když chtějí :) Mají krásnou duši :)
A jinak pokud jsi neviděla, doporučuji film Psí poslání :)

2 Kreativistka Kreativistka | 8. listopadu 2018 v 12:17 | Reagovat

[1]: Koně jsou úžasní, překrásní tvorové. Miluju ty jejich velké inteligentní oči i to, jak umí být úplně klidní 🙂 A Psí poslání jsem viděla a je to vážně dobrý film 🙂 ani mi nepřišel moc smutný, jak všichni říkali.

3 majda_tajga majda_tajga | Sobota v 17:49 | Reagovat

Ahoooj😘Psí poslání se nám👨‍👩‍👧mooc líbil,na reinkarnaci věřím,a klidně bych se převtělila do psa🐕Jen si myslím,že už to má vesmír🙌 stejně vymyšlený,jaké lekce,zkoušky,kde,s kým si tady a v dalších životech projdeme😇

4 Kreativistka Kreativistka | Včera v 11:07 | Reagovat

[3]: Ahoj, no jo, Vesmír je mocnej, ale tak trochu stejně doufám, že je to spíš na nás. Že nám dává možnosti a zkoušky a čeká, jak se k tomu postavíme :) A že si můžeme vybrat a třeba se znovu narodit do té samé rodiny a vytvořit jim další generaci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama