Ne depka, ale nepohoda, ne lenost ale odpočinek

5. listopadu 2018 v 22:47
Dny se zkracují. Slunce nesvítí. Obloha je šedá a bílá. Berme to jako cestu do sebe. Období, kdy více spíme, více jíme, nejsme tolik pohybliví a věnujeme se raději klidnější činnosti.
Dny míjí jeden za druhým a jsou stejné. Nudné. Rutinní. Smutné. A nadchází období podzimní ospalosti, nedostatku světla, zimní deprese… Svět se zdá černobílej, i když doopravdy je nejbarevnější.
Být ženou je těžké v tom, že nikdy nevím, jaká nálada mě pohltí za dalších pět minut. Většinou si libuji v tom, že jsem citlivá a emotivní - pro mě, jako pro spisovatelku je to velice důležité. Jindy ale tuhle část své osobnosti nenávidím. Občas se vztekám a brečím a ani netuším proč vlastně. A v ten moment začíná ta dlouhatánská cesta do sebe a otázka - Proč jsem taková jaká jsem?
Často, když vám ostatní nerozumí, zkuste se zamyslet, zda vůbec vy sami rozumíte tomu, co cítíte. Zda to vám samotným dává valný smysl. A uvidíte. Nejspíš uvidíte lépe, než kdokoli okolo vás, co se děje a proč se to děje. Anebo to důvod nemá. A máte depku. Vyplačte se. Vykřičte. Ukliďte celý dům, nebo si ukliďte jen v hlavě. Nebo se projděte. Ono to přejde. Dříve nebo později. Slibuju.
V posledních dnech ve mně převažovaly pocity smutku, neklidu a propasti. Cítila jsem se prázdná a bez inspirace, a přece nic nebylo jedno. Nebyla to apatie. Bylo to… ani nevím, jako když vás někdo začaruje. Zakleje. Neměla jsem důvod. Nic se mi nedělo a nikdo mi neubližoval. A nakonec stačilo málo. Vyplakat se, zvednout hrdě bradu, odrazit se a jít dál.
Cítím se divně, když dělám takové cavyky, ale pravdou je, že čas od času nemusíte mít důvod cítit se zle, stejně jako ten cítit se skvěle. Usmívající se


Včera jsem strávila takový líný den. Skoro jsem se ani nehnula z domu. A vzpomněla jsem si na svou kamarádku, která se mě pokaždé ptá: "Dělala jsi něco nebo jsi odpočívala?" Nutno podotknout, že tahle holka dělá jógu a celkově má ráda svůj klid. Nikdy se nikam nežene. Odpočinek a sladké nic nedělání zařazuje do svého programu jako přirozenou součást. To já se vždycky cítila zle, že se válím a poflakuju a nic nedělám. Teď se ale z ní chci poučit a inspirovat. Ne se válet, nýbrž odpočívat. A strávit jeden den v týdnu jen doma, číst si, dívat se na filmy, přitulit se s milovanou osobou, jíst, pít čaj, povídat si a pomaličku ukrajovat čas, se mi zdá jako docela dobrý plán.
Stejně se většinu času jen za něčím honíme. Ráno vstáváme brzy a jedeme do práce. Dojíždím, jako spousta jiných a nikdy mi to nijak zvlášť nevadilo. Stihnu si poslechnout písničky, stačím toho dost přečíst… Domů se vracíme za tmy (teď už určitě) a snažíme se ještě uvařit, uklidit a nachystat se na další pracovní den. Ten jeden den v týdnu nedělat nic si zasloužíme.
Mějte hezké podzimní dny. Nepropadejte smutkům. Nezapomínejte odpočívat. Nezapomínejte zpomalit. Odpočinout si je strašně důležité a dost často to blokuje nemoci, které na vás potom nemohou. Spánek, klid a mír v duši nám totiž zprostředkovávají tu nejlepší imunitu. A taky les. Ale o něm zase jindy. Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VerčaHessy VerčaHessy | 6. listopadu 2018 v 15:05 | Reagovat

To já ráda lenoším :) :)

2 Kreativistka Kreativistka | 6. listopadu 2018 v 15:27 | Reagovat

[1]: No, já fyzicky vzato taky, ale moje ego pak trochu pláče, že jsem prostě toho "dost" nezvládla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama