Nejsem tím, kým mám být… no a co?

4. října 2018 v 21:01 | Kamila Kejmarová alias Kreativistka
X: Nejsem tím, kým mám být.
Y: Blbost! Vždycky jsi přesně tím, kým máš být... Takový, jaký se v danou chvíli potřebuješ, abys to přežil.
X: Ale co když mají pravdu?
Y: A kdo? Hlas lidu? Fuente Ovejuna? Tvoje máma?
X: Ale já...
Y: Ne, je to tvůj život. Nenechej se ovládat. Buď svůj a neztrácej vnitřní hlas, protože je ryzí.
X: Ty jsi můj vnitřní hlas.
Y: No, vždyť to povídám. Ryzí.

Jako se v rovnici potřebujou navzájem X a Y, tak i každý z nás potřebuje svůj vnitřní hlas.

Kdo rozhoduje o tom, kým máš být? Vím, že nás utvářejí momenty - dobré i špatné. Taky vlivy prostředí a rodiny, a ač mi to nejde přes pusu, tak i finanční situace. Chudší lidé bývají pocitově bohatší, víc si váží příležitostí, víc se snaží a často jsou i šťastnější. A já se ptám proč? Proč chce mít každý peněz jako želez? Proč si mladí kluci berou půjčku, aby si koupili nablejskaný fáro? Proč chce čím dál tím víc lidí velkej dům a žádné děti? Velkej prázdnej dům? Nejspíš bych umřela strachy... Dnešní svět je plnej motivačních citátů, plakátů na vysoký školy drahý jako druhá hypotéka, prací, kde neděláme nic pořádného a jen se hrabeme v papírech či počítačových serverech. A pro co? Pro prachy.

Netuším, jestli jsem se stala tím, kým mám být. Netuším ani, jestli jsem ráda za to, jaká jsem. Ale ať jsem udělala cokoliv, ať už to byla hloupost nebo ne, měla jsem podporu od rodiny. A to si myslím, že je hrozně důležité a modlím se za to, aby ji měli všichni. Aby matky neříkaly svým dcerám, že se v nich zklamaly. Aby otcové nepracovali do noci a měli čas jít se synem na ryby, vyslechnout ho. Kvůli tomu, že mladí nemají vzory, jaké by si zasloužili. Proto se společnost ubírá takovým směrem. Neříkám a vím, že někdy to nejde, rodiče. Někdy musíte pracovat do noci, abyste dětem dali všechno to, po čem touží... Naštěstí se svět pomalu, ale jistě zbavuje té materiální základny. A volíme momenty místo věcí. Buďte tím, kým chcete být a prožijte naplno právě ty chvíle, kdy váš vnitřní hlas mlčí a spokojeně přikyvuje. V závěru bude jedno, jestli jste vznětliví, náladoví, nebo depresivní... Hlavně, že jste opravdoví.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. října 2018 v 23:55 | Reagovat

A když jsme deprimované nicky? Co dělat? :D

2 realistkadneska realistkadneska | 5. října 2018 v 9:01 | Reagovat

Pěkné, výstižné, krátké-dlouhé tak akorát :-)

3 Kreativistka Kreativistka | 5. října 2018 v 20:58 | Reagovat

[1]: Nicky...prosím tebe. To není možný. Vždycky je něco, čeho se dá držet, co ti ukáže směr a posune tě někam. A jak říkal doktor v Atlantidě: "Když jsi dole, nemůžeš nikam jinam než nahoru." Tím chci říct, že se z toho dostaneš :)

[2]: Děkuju, o té správné délce jsem přemýšlela. Pokaždý, když jsem něco píšu, si říkám, jestli to není moc krátký, nebo moc dlouhý, aby si to lidi přečetli :) Tak děkuju za názor :)

4 Platan Platan | E-mail | Web | 7. října 2018 v 16:18 | Reagovat

Hm, stačí sa pozrieť na súčasnú tvorbu v médiách. Drahé autá a peniaze sú podľa nich ukážkou kvalitného života a úspechu, a to chce byť každý. Práve preto sa ľudia tak hrnú do tohto životného štýlu. Ale vekom na to väčšina aj tak príde. :) Ľudia ktorí to tak nechajú aj v dospelosti končia ako povrchní a prázdni :-)

5 Kreativistka Kreativistka | 7. října 2018 v 21:55 | Reagovat

[4]: Přesně tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama