VZORY z dětství dodnes

16. září 2018 v 16:30
Letem světem… vlastním životem… vzpomínkami…


Co se v dětství naučíš, to ti brání v rozletu.
Matně si pamatuju ty časy, kdy jsem věřila, že je všechno možný. Že dárky nosí Ježíšek, který má neomezený rozpočet. Že po vískách chodí polednice a unáší děti, které nejedí polívku (ten dvojsmysl je šťastná náhoda, protože Bolek Polívka Polednici hrál). Že máme být do tmy doma, nebo nás unese Klekánice. A když už jsme venku, tak jen na kole, na kterém každému ujedeme. Hrávaly jsme si na chatě, že kola jsou koně, a později, že jsou to košťata, jako měl Harry. Naše nejrychlejší Nimbusy 2000, kterými uletíme, a nikdo nás nezastaví. Že čarodějnice unášejí princezny jen za úplňku a vodí je na řetězu utkaném z měsíčního světla. Že když si schovám dlouhé vlasy pod kšiltovku, nikdo nepozná, že jsem holka. Že když zavřu oči, nebo se skryju pod peřinu, nikdo mi neublíží (tomu věřím dodnes). Že láska se rodí na první pohled a podruhý už se koukat nemusíš… (Díky Bohu, že jsem se koukla, protože s mým přítelem to byla láska asi až na padesátej pohled - občas se na někoho díváš, a zároveň ho nevidíš. Občas se nezamiluješ do vzhledu, zamiluješ se do názorů, postojů a do duše. V lednu spolu budeme pět let, tak se to koukání a naslouchání zřejmě vyplatiloNevinný). Taky jsem věřila, že když budu jíst celý den jen ovoce, budu štíhlá a krásná. Tohle zjištění bolelo. Celý překyselený žaludek mě bolel. Tuhle chybu jsem pak opakovala každý rok, než jsem byla dost rozumná a dokázala odolat, abych se necpala nezralým angreštem. Angrešt je prostě nejlepší!
Léta jsme trávily s mamkou a sestrami na chatě u lesa. Byly jsme neustále venku. A přály si být Divoškami. Nikdo dost dobře nevěděl, co to znamená. Pro nás to bylo něco mezi indiány, lesními elfy a divokou zvěří. Vymýšlely jsme si své jazyky, lezly po stromech… A tím se dostávám k těm vzorům. Ty největší zůstanou v mém srdci navždy. Byly to samé silné ženy. Postavily se proti svému údělu. Dělaly si, co je napadne, a na následky se neohlížely.
1) Mulan - dívka, která se převlékla za muže a dala se k armádě. (Na fotce není, protože ji mám jako panenku a zůstala u babičky, kde si s ní hrají sestřenice)
2) Heidi děvčátko z hor - a zároveň první kniha, kterou jsem si sama přála. Byla jsem ve druhé třídě a byly Vánoce. A tehdy ta moje posedlost knihami a příběhy začala. Zkrátka dítě volnosti, přírody a hor - volnosti a příslibu nového dne.
3) A v neposlední řadě princezna Pocahontas - která volila mezi srdcem a konvencemi a rozhodovala vždy s královskou hrdostí.
A jaké jsou ty vaše (nestárnoucí) vzory?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama