Kouzlus mimózus

25. září 2018 v 21:19 | Kamila Kejmarová alias Kreativistka
Rozhodla jsem se využít tohoto mimózního tématu, a představit vám svou tvorbu (pro ty, kteří ještě neměli tu čest). Snad to nebude moc mimo mísu.
Poprvé, když se mě dotkl tvořivý duch, byla jsem jen malá holka. Bylo mi třináct a nejvíc ze všeho mě zajímaly způsoby, jak přesvědčit moji starší sestru, aby si se mnou hrála. Jednou mi se zcela vážnou tváří řekla, že si teď se mnou nebude hrát, protože píše příběh. A ať to zkusím taky. S postupem času mi její slova začala měnit můj černobílej svět. Začalo mě to neskutečně bavit a inspiraci jsem shledávala v čemkoliv. Nakonec to byla jazyková bariéra, co mě zarazilo. Zjistila jsem, že nejsem dost schopná popsat obrazy, které vidím (a to si čtu sama od osmi).
No, tak jsem četla víc a sledovala slovosled, obraznost jazyka a přirovnání. Ta se mi líbila ze všeho nejvíc. A protože miluju fantasy a nadrealitu, začala jsem se věnovat tomuto žánru. Ze začátku to bylo těžké - skládat všechny kousky příběhu k sobě tak, aby dávaly smysl... Až do poslední chvíle jsem tomu nemohla uvěřit. Opravdu jsem dokončila knižní příběh, a ač není dlouhý, myslím, že není jednoduchý... Nikdy to není jednoduchý - s něčím začít a dotáhnout to do konce.
A když končíš, máš přemýšlet, proč jsi začal.
Kdyby moje sestra tehdy neřekla ta slova, nejspíš bych nikdy nezačala.
Náš život tvoří okamžiky, kdy se rozhodneme někam mířit, kdy se rozhodneme soustředit se. Dozrát. Kdy se rozhodneme, kým chceme být.
A dalším krokem je jít s tím ven. Vzít něco, co je vám tak blízké a dát to ostatním k hodnocení. Smířit se s kritikou. Rvát se, když si někdo špatně vykládá vaše slova a věty. A? To nejhezčí, co vás potká, bude, že vás někdo pochválí a nebude to vaše máma, jen proto, že je vaše máma a čeká se to od ní. Bude to třeba i někdo, koho vůbec neznáte. A to potěší o to víc. Protože tenhle člověk to nedělá proto, aby vás nezranil. Dělá to proto, že sám chce. A je to možná tím, že je to prvotina a učím se na ní a dost dobře nevím, co s ní bude. Ale je pro mě něco jako dítě. Nechci ho dát. Chci se za něj prát. Je to něco, v co věřím víc než v sebe. Pokud vás tato slova zaujala, podívejte se, co vlastně píšu a pokud máte rádi fantasy, tak doufám, že se vám bude líbit i to mé.
A pro ty, kteří už mě sledují a podporují. Strašně děkuju za to, že jste a že mě motivujete, abych se tím jednoho dne prokousala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 30. září 2018 v 19:33 | Reagovat

Čím skôr človek začne, tým lepšie. Sestra Ti urobila obrovskú službu :-)

2 Kreativistka Kreativistka | 5. října 2018 v 22:08 | Reagovat

[1]: To ano a já jsem jí za to moc vděčná, protože psaní mě opravdu baví a naplňuje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama