Energie

24. září 2018 v 21:44
Drazí čtenáři, věříte na zázraky? Na osud? Na okamžiky, kdy se rozhodneme setrvat, nebo se dát jinou cestou? Existuje vědecká teorie, která chápe nás jako magnety a naši mysl jako přitažlivou sílu, která k nám poutá události, lidi a věci. Řekla bych, že jsou dva druhy těchto "věcí" a sice ty, které nám sami spadnou do klína a ty, o které usilujeme, snažíme se - vyvíjíme tlak, toužíme a potácíme se dlouho, než se dostaneme k cíli. Toho druhého typu jsem si vždycky vážila víc. Ze sebe jsem pak měla ten nejlepší pocit, že jsem se tak dřela. Ale o tom teď psát nechci…
Tuhle teorii PŘITAŽLIVOSTI natočili i jako film s názvem Tajemství… Bylo to celkem dost populární, takže to nejspíš znáte. Mimo jiné se tam mluví o tom, že člověk je odrazem svých myšlenek a emocí. A asi i jo. (Nechci vám tím vymejvat mozek, nebojte. Brzo se dostanu k jádru pudla!) Usmívající se
Každý známe ty dny, kdy si jedeme po duze na našem růžovým jednorožci a nic nás nerozhází (při týhle větě nemůžu nemyslet na Pink fluffy unicorn, což je písnička, kterou mi pustili kamarádi v pátek…hm…pěkně děkuju. Kdo ji neznáte, tak si ji v žádným případě nepouštějte, protože to je doopravdy vymejvárna!). A taky ty druhý dny, kdy nám někdo řekne jen malou výtku a nám se hned chce brečet. O čem ale chci skutečně mluvit, je tvorba.
V současnosti už píšu druhý díl Akademie a vkládám do toho, stejně jako do prvního dílu, spoustu emocí. Vlastně celé své nitro. Snažím se prožít si každičký pocit hlavních hrdinů. Cítit danou situaci tak, jako oni. Abych ji nezlehčovala, ani přehnaně nedramatizovala. A ono to funguje. Usmívající se
Zdá se mi, že k sobě přitahuji podobné situace. Podobné emoce jako ty, o kterých zrovna píšu. Fascinuje mě to i děsí. A třeba si to jen nalhávám?! Dokonce se mi stalo, že jsme s přítelem vedli podobný spor, o kterém jsem psala a měla jsem zvláští… hodně divnej… pocit. Takový deja vu. Jako kdybych to už zažila. A taky že jo… ve své knize.
A tak se chci zeptat vás ostatních, co něco píšete, jestli se vám to taky stává? Že se položíte do příběhu takovým způsobem, že přitahujete situace jako z knihy (tedy až na ty fantaskní prvky - to musím zaťukat)? Cítím se trošičku jako magor. Překvapený
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama