Kapitola 8.

23. srpna 2018 v 21:14
Nikdo se mezi sebou nebavil. Abych řekla pravdu, trochu mě to uklidnilo. To poslední, co mi scházelo, je být tu jediný nováček. Paní Oswaldová si odkašlala, a všechny hlavy se k ní otočily. Až na jednu. Vysoká tmavovlasá dívka ostříhaná na jednoduché mikádo do podkovy končící nad rameny si prohlížela mě. Hustá rovná ofina jí končila těsně nad obočím a na nose měla posazené velké hipsterské brýle, zpod nichž se na mě dívaly velké oříškové oči. Trvalo to jen okamžik. Pak nakrčila nos a odvrátila se.
"Studenti," oslovila nás paní Oswaldová ledabyle. "Až řeknu vaše jméno, přistoupíte ke mně a projdete portálem. Tam počkáte. Dopadneme daleko od hlavní budovy Akademie. Dojedou pro nás vozy. Kdo se rozprchne, přijde o klíčové informace. Rovněž půjde pěšky."
Všechny si nás přísně přeměřila. Vytáhla desky a propisku.
"Alanová Nancy."
Dívka s rusými vlnitými vlasy vystoupila z řady a protáhla se dopředu k paní Oswaldové. Nancy se na nás obrátila a usmála se. Měla hezký kulatý obličej a byla výrazně nalíčená.
"Vstupte do fontány," vyzvala ji paní Oswaldová bez špetky citu.
Nancy vystoupala schůdky a obratně přeskočila okraj. Bylo slyšet šplouchnutí. Přede mě se postavil vysoký blonďák a zakryl mi výhled. Protlačila jsem se vedle něj. Nancy byla pryč.
"Bach Zachary."
Zachary byl, jak se ukázalo, ten blonďák stojící přede mnou. Bez rozmyslu skočil do fontány a byl pryč. Bylo v tom nějaké kouzlo? Co když já ho nedokážu? A budu tu čekat, než se pro mě táta vrátí a odveze mě zase zpátky domů. Možná ho paní Oswaldová neměla posílat pryč.
"Damond Adam."
Adam s tmavými kudrnatými vlasy se prodral dopředu a následoval Zacharyho a Nancy. Pořád jsem netušila, jak to dělají. Následoval je Destiny Ivory, což byl drobný a hubený chlapec s bledou tváří.
"Eveletová Olivie."
Nohy se mi třásly, když jsem pomalu vykročila kupředu. Vystoupala jsem jeden schod po druhém. Vytáhla se na rantl. Přehodila nohy a žbluňkla do fontány. Voda byla suchá. Nepromáčela mi boty. Žaludek mi udělal kotrmelec a já se propadla do země.
Chvíli jsem se nemohla nadechnout. Potom jsem otevřela oči. Nohy se mi stále třásly.
Byli jsme v lese. Všichni čtyři studenti jdoucí přede mnou stáli u sebe a tiše se bavili. Uslyšela jsem klapot koňských kopyt a podívala se za tím zvukem. K nám se blížil kočár s koňmi.
"Po-pojedeme kočárem?" vykoktala jsem a všichni se na mě zvědavě otočili.
Chlapci se tvářili, jako bych byla přinejmenším retardovaná. Nancy se pousmála a kývla. Začínalo se mi dělat nevolno. Za mnou se zjevila další dívka a vrazila do mě. "Posuň se odtud," hlesla. Neznělo to vyčítavě, jen nervózně.
(Úryvek z kapitoly č. 8) Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šáša Šáša | 1. září 2018 v 14:43 | Reagovat

Tak tohle bych si chtěla přečíst celé! :)

2 Kreativistka Kreativistka | 1. září 2018 v 15:24 | Reagovat

Tak to moc děkuju :) Snad to brzy bude možné

3 Verča Hessy Verča Hessy | 3. září 2018 v 10:17 | Reagovat

Já souhlasím se Šášou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama